Kostel Božího Těla Pany Marie [ Kostel nebo katedrála ]
Bludovský hrad a celé panství na sklonku 14. století patřilo bratrům Joštovi a Prokopovi z Kunštátu, kteří velmi často zastavovali svůj majetek věřitelům. Jedním z nich byl nějaký Daviš nebo Diviš, který se psal "pán na Bludově" (v dochované listině z roku 1387). A právě v tomto roce buď on sám nebo jeho dědic a následník, nechal v lese severně od Bludova postavit kostelíček Božího Těla a ustanovil tam i poustevníka. Existují nejméně dvě varianty pověstí o tom, jak divoké včely vyzvedly ze země posvěcenou hostii a kolem ní v dutém stromu vystavěly voskovou monstranci. Hostie měla v lese vypadnout z modlitební knížky nebo ze šátku buď lakotné selce z Hrabenova, nebo ovdovělému dělníkovi Konešovi, kteří ji odnesli ze svatého příjímání ze šumperského kostela. Znaveni cestou měli v těchto místech odpočívat.Lidé si často všimli divné záře, jež vycházela z dutého stromu. Při bližším zkoumání nalezli monstranci. Na místě nechali postavit kostelík "zjevení se Božího Těla". Sám Kostelíček měl pohnutou historii. Již v jedné listině z roku 1553 se mluví o kostelíčku, jež byl zbudován z pevného zdiva. V 1. polovině 18. století byl přestavěn do dnešní podoby.Josefínská bouře se přehnala i nad Bludovem, kdy císař Josef II. přikázal Kostelíček (spolu s mnoha jinými poutními místy) zrušit. Na stavbu (stavební materiál - vybavení bylo rozprodáno) byla třikrát vypsána dražba. Až té třetí se někdo zúčastnil - byl to bludovský obyvatel, který stavbu koupil (zastupoval celou obec) a nechal stát, čimž porušoval císařský dekret. Díky tomu ovšem stavba přestála nejhorší. Postupem další doby ovšem chátrala, propadala se klenba, takže se v ní schovávali pasáci dobytka.Až po padesáti letech nastala vhodná doba k obnově poutního místa. Zásluha hraběte Františka Josefa ze Žerotína byla v letech 1832 - 1836 stavba obnovena. Při té příležitosti zanechali tehdejší Bludovští svým potomkům list, v němž je prosí, aby věrnými katolickými křesťany zůstali a na Kostelíček nikdy nezapomněli. Sám kostelík byl postupně zvelebován a doplňován. V roce 1893 byl z výtěžku sbírek pořízen oltář, který představuje lurdskou jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské a Bernadetty. Spolek sv. Rozálie zase opatřil novou keramickou dlažbu apod. Ve třicátých letech byla přistavěna zákristie a jeden pokoj nad ní. Poslední rozsáhlá oprava omítky, nová vnitřní výmalba, oprava okapových žlabů, měděné oplechování věže byly provedeny v letech 1990 - 1992. Kolem kostelíku postupně vyrůstal celý poutní areál, který se velmi záhy proslavil slavnými poutěmi a procesími. Prameny dokonce hovoří o účasti deseti tisíc poutníků při hlavní pouti. Součástí poutního areálu - zapsaného do státního seznamu nemovitých památek - jsou zejména: - 14 zastavení Křížové cesty. Křížová cesta byla pořízena v r. 1908 Spolkem sv. Rozálie v Bludově. Jednotlivé štace tvoří betonové pomníčky, v nichž jsou vsazeny zasklené barevné obrazy. - Kaplička Narození Panny Marie, kterou dal v roce 1905 postavit první bludovský lékař Alois Sloupenský na památku své zemřelé dcerky. Na severní straně kapličky vytéká kvalitní pramenitá voda z tzv. Kostelecké studánky. - Rustikální sloupcová Boží muka s vyobrazením monstrance a letopočtem 1687 ( u cesty vlevo při příchodu od Bludova ).
V "Pověstech severní Moravy" od Bohuslava Indry se můžete dočíst např. i o tom, jak hrabenovští prohráli Kostelíček v kartách a další zajímavosti.